Politika USA, Joe Biden a evropské dějiny

Po inauguraci prezidenta Spojených států Joea Bidena a více než půl desetiletí od jeho návštěvy v Evropském parlamentu jsme se zeptali týmu Domu evropských dějin, do jaké míry obě události přispěly k evropské historii...

Jak stálá výstava Domu evropských dějin dokládá hluboké transatlantické vazby, které budoucí prezident popsal ve svém projevu v roce 2010 v Evropském parlamentu?

Viceprezident Joseph R. Biden v roce 2010 zahájil svůj historický projev před Evropským parlamentem citací z básně irského básníka a nositele Nobelovy ceny W. B. Yeatse Velikonoce 1916. Tyto verše, podle kterých „všechno se změnilo, změnilo se úplně, rodí se strašná krása“ byly napsány po povstání za nezávislost, k němuž došlo v témže roce v Dublinu, a popisovaly, jak může historická událost vymezující jednu epochu v mžiku neodvolatelně změnit politické prostředí.

Když v roce 2010 pronášel svůj projev v Parlamentu, což bylo v době, kdy svět stále pociťoval důsledky velké recese a od útoků z 11. září neuplynulo ani deset let, Joe Biden viděl, že se vztahy mezi USA a Evropou nacházejí právě v takové fázi změny. Stojí proto za zmínku, že ve svém projevu opakovaně odkazoval na historii a její význam. Popsal, jak společné dědictví a sdílený systém hodnot utvářely vztahy mezi Evropou a Spojenými státy americkými v podobných momentech změn a otřesů. Biden zakončil svůj projev vřele přijatým ubezpečením, že stejně jako Evropa potřebuje mezinárodně angažované Spojené státy, potřebují Spojené státy silnou a jednotnou Evropu.

V Domě evropských dějin zkoumáme prostřednictvím objektů, obrázků a multimédií mnohé z těchto převratných historických interakcí mezi USA a Evropou. Jedním z prvních příkladů doložených ve stálé expozici je vliv americké revoluce z roku 1776, která byla navíc sama inspirována evropskými spisovateli a mysliteli, na evropské revoluce, zejména na francouzskou revoluci z roku 1789. Zachycujeme také masovou migraci Evropanů do Severní Ameriky v 19. století, která měla trvalý dopad na obě strany Atlantiku, jak zmínil Biden ve svém projevu v roce 2010. Pokud jde o 20. století, výstava zkoumá, jak ovlivnila americká intervence válkou zmítanou Evropu. Ukazuje vstup USA do první světové války v roce 1917 a utváření poválečného mezinárodního řádu podle pařížských mírových smluv. Zachycuje rozhodující zásah USA do druhé světové války a roli, kterou USA sehrály při obnově Evropy a následném procesu evropské integrace.

Jak však ukázaly události roku 2020, především v USA, naše chápání minulosti se velmi rychle mění. Konečně si troufáme čelit problematickým obdobím naší společné historie, které byly dosud zametány pod koberec. Historie nikdy nekončí. Transatlantický obchod s otroky probíhající od 17. do 19. století je například traumatickým a ostudným bodem interakce mezi Evropou, Afrikou a budoucími Spojenými státy americkými. Je však něčím, čím se muzea a historikové musí zabývat.

Dům evropských dějin se snaží ukázat zásadní úlohu, kterou otroctví sehrálo v evropských dějinách, i jeho význam pro současnost v úvodní části své stálé expozice, která se zaměřuje na základy evropského dědictví. Dynamické vztahy mezi Spojenými státy americkými a Evropou, jejich světlé i temné stránky, jsou proto nedílnou součástí evropských dějin. Není pochyb o tom, že jakkoli se budou v budoucnu měnit a vyvíjet, zůstanou ústředním tématem výstav Domu evropských dějin.

Prezident Joe Biden navštívil Evropský parlament v únoru 2015 jako tehdejší viceprezident Spojených států. Je běžné, že politické osobnosti na vysoké úrovni navštěvují orgány Evropské unie? Proč přicházejí a na jaké hlavní otázky spolupráce se zaměřují?

Vztahy mezi USA a Evropou existovaly ze zjevných historických důvodů již dávno před druhou světovou válkou. Ovšem po skončení tohoto světového konfliktu se vzájemné vztahy ještě prohloubily a zahrnují mnoho oblastí: diplomacii, kulturu, hospodářství, obranu, sociální věci, legislativu a další. Se vznikem Evropských společenství a postupem času se význam role EU v těchto oblastech ve vztahu k americké a světové politice zvýšil a orgány EU začaly hrát při jednáních s USA ústřední úlohu.

Od roku 1995 se konalo 29 summitů EU-USA, na nichž obě strany jednaly, diskutovaly a dohodly se na mnohých otázkách (cla, právní předpisy o ochraně soukromí, vízová vzájemnost, mezinárodní smlouvy, jako je dohoda s Íránem o jaderném programu atd.). V rámci tohoto úzkého vztahu jsou návštěvy amerických vysokých politických představitelů běžné: v roce 2015 to byl viceprezident Biden, v roce 2017 viceprezident Pence, ale přijelo také mnoho dalších, například státní tajemníci, delegace Senátu USA a delegace Kongresu USA.

V rámci cyklu veřejných přednášek Domu evropských dějin byl nedávno pozván profesor Timothy Snyder, aby vystoupil s přednáškou na téma „Co nás minulé katastrofy učí o budoucích možnostech“. Co nám současní američtí historici a jejich bádání mohou říct o společné historii USA a Evropy? Jaké nové perspektivy mohou přinést?

Přístup profesora Snydera je zajímavý, protože ve své online přednášce pro Dům evropských dějin a při jiných příležitostech, jako byl projev v Den Evropy 2019 ve Vídni, charakterizuje úlohu amerického historika studujícího evropské dějiny jako vnějšího pozorovatele. Perspektiva, kterou on a další američtí vědci přinášejí do diskuse, představuje proto objektivní a konstruktivní kritiku evropských přístupů k chápání a připomínání si minulosti. Poselství profesora Snydera Evropě je jasné, současně oslavné i varovné. „Jste více než vaše mýty,“ uvedl v roce 2019.

Ačkoli díky svým hodnotám otevřenosti, demokracie a mezinárodní angažovanosti jako způsobu řešení neshod je Evropa ztělesněním naděje pro celý svět, Timothy Snyder se domnívá, že tato naděje může přinést ovoce pouze tehdy, pokud bude před historickými mýty, které jsou uklidňující, ale často poskytují úrodnou půdu pro svár, dána přednost objektivním a sdíleným dějinám. Stejný názor sdílí i Snyderův kolega z Yale, profesor Jay Winter, který rovněž osobně promluvil v Domě evropských dějin v listopadu, a to 2019 před pandemií koronaviru. Tito američtí historici i mnozí další nahlížejí evropskou minulost z jedinečné perspektivy, která měla velký vliv na vývoj koncepce Domu evropských dějin i na jeho vývoj po otevření. Obě tyto přednášky byly předneseny ke konci funkčního období současného amerického prezidenta. Bude zajímavé sledovat, jak budou v příštích letech hodnotit američtí a evropští historici budoucí politické změny. Jedním z mála kladů krize COVID-19 byl přechod na online akce, což nám umožňuje pozvat na akce nejen širší škálu mezinárodních řečníků, ale také mezinárodní publikum, jak z USA, tak z jiných zemí.

Jak spolupracuje Dům evropských dějin s americkými muzei na tom, aby ukázal historické vazby mezi Spojenými státy a Evropou?

V určitém smyslu by Dům evropských dějin bez transatlantického spojení neexistoval. Budova, v níž se nyní muzeum, náš dům, nachází, byla původně součástí sítě veřejných zubních klinik v celé Evropě, kterou založil americký filantrop a průkopník fotografie George Eastman. Když jsme na začátku naší práce zkoumali historii budovy a hledali způsob, jak ji začlenit do stálé expozice, spolupracovali jsme s muzeem George Eastmana ve státě New York.

Dalším americkým subjektem, který je důležitý pro Dům evropských dějin, je americké muzeum památníku holocaustu ve Washingtonu DC. Nejenže jsme profitovali z návštěv a konzultací s jeho zkušenými pracovníky, ale od našeho otevření v roce 2017 je ve stálé expozici vystavena řada fotografií a předmětů ze sbírky tohoto muzea. Naši kolegové v Parlamentariu měli rovněž tu čest uspořádat jednu dočasnou výstavu pomocí sbírek z tohoto muzea, totiž výstavu s názvem: V zajetí klamu: moc nacistické propagandy, která probíhala počátkem roku 2018.

Ne všechny naše plány spolupráce však byly zrealizovány. V souvislosti s naší stálou expozicí jsme například velmi chtěli spolupracovat s Ellis Island Emigration Museum v newyorském přístavu. Jejich sklady však byly během záplav způsobených hurikánem Sandy v roce 2012 vážně poškozeny a znepřístupněny, což znemožnilo mezinárodní zápůjčky. Na toto muzeum je třeba při budoucích projektech určitě pamatovat, protože je to místo vzpomínek par excellence na kontakty mezi Evropou a Severní Amerikou.

Naše dočasné výstavy se také zabývají americkým vlivem v Evropě. V rámci výstavy Neklidná mládež, vyrůstání v Evropě od roku 1945 do současnosti, která probíhala v letech 2019/20, jsme například ukázali význam americké kultury, zejména kultury mládeže, v životě mladých Evropanů po druhé světové válce. Přinesli jsme doklady o tom, jak se stala referenční kulturou symbolizující ideály osobní svobody povznášející nad politické rozpory na kontinentu. Samotný název výstavy „Neklidná mládež“ vlastně pochází ze zprávy, kterou sestavila CIA pro prezidenta Lyndona Johnsona o vlně mezinárodních protestů mládeže, jež v roce 1968 zachvátily svět.

Ve stálé expozici je zmíněno několik prezidentů USA, zejména kvůli jejich úloze při utváření nového mezinárodního řádu po závažných historických zvratech a konfliktech; konkrétně prezident Woodrow Wilson po první světové válce, Franklin Delano Roosevelt po druhé světové válce a George H. W. Bush po pádu Berlínské zdi a pádu komunismu. Ve slavné „kuchyňské debatě“ z roku 1959 se objevuje také tehdejší viceprezident Richard Nixon, který se postavil proti předsedovi rady ministrů SSSR Nikitovi Chruščovovi v Moskvě a hájil hodnoty amerického kapitalismu před televizními diváky na celém světě!

Vzhledem k rozsahu globálních výzev na konci roku 2020, včetně změny klimatu, nárůstu politických rozporů a extremismu a dopadů globální pandemie, se zdá, že stejně jako v roce 2010, kdy pronesl Joe Biden svůj projev, jsou vztahy mezi Evropou a Spojenými státy opět na křižovatce. Není tedy pochyb, že i za 20 let budou muzea zkoumat a vysvětlovat činy a rozhodnutí současných a budoucích prezidentů USA ve svých stálých i dočasných expozicích. Doufejme, že historie bude tyto činy posuzovat laskavě.