Behind the Poster: The “Mail Art” Movement

U příležitosti Dne Leopoldova parku 10. září 2022 uspořádal Dům evropských dějin zvláštní prohlídky k výstavě Když zdi mluví!. Návštěvníci měli možnost zhlédnout výstavu v doprovodu umělců z Ukrajiny, Rumunska a Slovinska, kteří sami patří k autorům vystavených děl. Přečtěte si příběh jejich plakátu...

Iosif Király, výtvarník, architekt a pedagog, Bukurešť, Rumunsko

Poštovní umění považují jeho příznivci za nejdemokratičtější uměleckou formu, neboť se opírá, jak někteří z nich tvrdí, o nejdemokratičtější instituci: o poštu. Tato umělecká forma vychází z jednoduchého axiomu: každý, kdo má přístup k poštovním službám, se může stát umělcem. Nicméně i v rámci této formy platí některá neporušitelná pravidla:  žádná cenzura, veškerá předložená díla se vystavují a zaslaná díla se nevracejí. Každý člen sítě poštovních umělců však obdrží jeden výtisk nebo seznam zúčastněných (jména a adresy), v němž může hledat nové spolupracovníky nebo upozornit na sebe ostatní pro případ, že by s ním chtěli v budoucnu spolupracovat. Mimoto platí, že poštovní umělecká díla ani jejich archivy nejsou určeny ke komerčním účelům.

Zatímco ve světě moderního umění musí být každý umělecký předmět, který chce mít svou cenu i v budoucnu, nejdříve pozitivně ohodnocen kritiky umění, kurátory, galeristy a sběrateli, ve světě poštovního umění jej ohodnocují pouze zaměstnanci poštovních služeb. S tímto principem, inspirovaným Marcelem Duchampem přišel Ray Johnson z uměleckého hnutí Fluxus a jeho Newyorská korespondenční škola.

Síť poštovních umělců se začala formovat již v šedesátých letech 20. století a svého vrcholu toto umění dosáhlo v letech osmdesátých. Právě tehdy se této formě začalo věnovat i několik rumunských umělců, většinou z mé generace. Poštovní umění se zaměřovalo na komunikaci, volnou výměnu uměleckých nápadů, překračování kulturních hranic, svobodu a zpochybňování společenských tabu. Zkrátka na vše, čeho se komunistický režim v Rumunsku (a totalitní režimy obecně) nejvíce obával.

Režim začal proto činnost poštovních umělců sledovat a cenzurovat. Ke konci 80. let ji téměř zcela zadusil. Nikdy jsem si nebyl jistý, jestli moje zpráva dorazí na místo určení, nebo jestli se ke mně skutečně dostanou všechny zprávy, které mně byly adresovány.

I když na 80. léta dnes nevzpomínám rád, cítím, že dobrodružné období poštovního umění je pro mne stále pevnějším milníkem, který – byť se časem vzdaluje – je mi stále bližší.

Fotografie dopisu: poštovní umění, Radu Igaszag (narozen 1953), Rumunsko