OBNOVA ROZDĚLENÉHO KONTINENTU

Mapa Evropy byla překreslena a celé skupiny obyvatel byly násilně přesunuty. Západní Spojenci souhlasili s posunutím hranic Polska na západ i s připojením pobaltských států k Sovětskému svazu. Změnily se také hranice Itálie, Bulharska, Rumunska, Maďarska a Československa. Území Německa a Rakouska bylo rozděleno na okupační zóny.

Kvůli naprostému nedostatku mužů musí většinu práce na obnově zničené Evropy zastat ženy, mládež a váleční zajatci.

Běžně se stojí fronty na chleba. Vynalézaví lidé využívají k topení, oblékání a k pokrytí dalších potřeb cokoliv, co se jim podaří sehnat.

Znovu se vynořily ostré ideologické rozdíly mezi západními liberálními demokraciemi a východním komunistickým systémem, které zvyšovaly nebezpečí, že vypukne nová světová válka.

Finanční prostředky z Marshallova plánu byly nabídnuty většině zemí západní a východní Evropy. Sovětský svaz však nařídil vládám v zemích pod jeho vlivem nabídku odmítnout, čímž se ještě více prohloubilo rozdělení kontinentu. V době, kdy plán skončil, překonaly všechny přijímající země svou předválečnou hospodářskou úroveň.

Západní i východní blok byl odhodlán prezentovat svůj model společnosti jako ten lepší. Východ se hlásil k myšlence komunismu, který nahradí kapitalismus. Státy měly plánovanou ekonomiku a vládla v nich jediná strana, ale tyto hospodářské a politické znaky byly prezentovány jen jako přechodný krok k beztřídní a nestátní společnosti.

Plastová židle ve tvaru S, vytvořená dánským návrhářem Vernerem Pantonem, je typickým výrobkem této doby. Také návrháři v komunistických zemích měli chuť předvést své designérské kvality a např. v NDR se poměrně záhy začala vyrábět vlastní východoněmecká židle ve tvaru Z.

V evropském vzdělávacím systému proběhly v této době mimořádně velké změny. Díky vzkvétající ekonomice a sociálnímu zabezpečení vzrostl na všech úrovních objem služeb hrazených státem. Více dětí a mladých lidí tím získalo snazší přístup ke vzdělání, které už nebylo pouze výsadou privilegované menšiny.

Stavěla se satelitní města a velká sídliště podle zásad modernistické architektury. V okolí dopravních uzlů a středisek sociálních služeb se táhly kilometry stejných šedivých cementových bloků Negativní účinky takového extrémního funkcionalismu a drsné estetické normalizace na životy lidí a sociální struktury se ukázaly teprve později.

Křeslo z Eastmanovy zubařské kliniky pro děti je příkladem toho, jak byla zdravotní péče v předválečné Evropě velmi závislá na štědrosti soukromých dárců, jako byl americký podnikatel George Eastman. V 30. letech v Evropě založil a sponzoroval několik zubních klinik, jež byly po válce začleněny do veřejného zdravotnického systému.

Vlastnictví automobilu, dříve výsada bohatých, se nyní stávalo dostupným pro stále více lidí a bylo známkou evropské prosperity. V zemích východního bloku však výroba nebyla schopna uspokojovat poptávku, a proto automobily představovaly luxusní zboží, na něž se někdy čekalo i několik let. Licence na kultovní modely, jako byl např. italský Fiat, se prodávaly do dalších evropských zemí.

V západní Evropě, v níž sílí pocit, že se ocitla v pasti mezi dvěma velmocemi, nabývá na popularitě myšlenka sjednocené Evropy. Představa kontinentu jako „třetí síly“ pomalu dláždí cestu intenzivnější přeshraniční spolupráci.

Mají-li existovat „Spojené státy evropské“, jsou zapotřebí konkrétní prvky, jako je cestovní pas a společná měna. Již ve čtyřicátých letech 20. století vedlo v tomto duchu kampaň nezávislé sdružení, které se nazývalo Evropské hnutí, a rozdávalo tzv. evropské pasy a bankovky.

Všimněte si na tomto odlitku železa z roku 1953 nápisu EUROP. Na konci je vynecháno písmeno „E“, které tam patří podle francouzského pravopisu, nebo písmeno „A“, které by tam správně mělo být podle německého, holandského a italského pravopisu. Jde o pozoruhodný příklad kompromisu v srdci nového Evropského společenství uhlí a oceli.

V roce 2001 vytvořila umělkyně Ritula Fränkelová společně se svým manželem Nicholasem Morrisem dílo s názvem Josefův kabát. Tento kabát kdysi patřil Ritulině otci Josefu Fränkelovi, který přežil holokaust.