EVROPA V TROSKÁCH
Pro Evropu byl bodem zvratu rok 1914. Evropa vládla světu politicky, hospodářsky i kulturně.
Vypuknutí první světové války, první masové války s nasazením techniky, však způsobilo nebývalou zkázu na bitevním poli a ve společnosti obecně. Tato katastrofa zahájila nejvražednější století v evropské historii a její traumatické důsledky se hluboce vryly do evropské paměti.
V důsledku první světové války se rozpadly staré říše a vznikly nové státy. Postupně sílil vliv pacifismu a myšlenky evropské integrace.
Druhá světová válka je často popisovaná jako „totální válka“, protože stírala rozdíly mezi vojáky a civilisty. Miliony lidí se staly oběťmi masových poprav, deportací, hladovění, nucené práce, koncentračních táborů a bombardování.
PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA
Vypuknutí první světové války, první masové války s nasazením techniky, způsobilo nebývalou zkázu na bitevním poli a ve společnosti obecně. Tyto čtyři roky otřásly Evropou a jejími základy, neboť ji vtáhly do světového konfliktu dosud nevídaných rozměrů.
Tato katastrofa zahájila nejvražednější století v evropské historii a její traumatické důsledky se hluboce vryly do evropské paměti.
U belgických Yper se německým vojskům roku 1915 poprvé podařilo použít jedovatý plyn. Nápad využít plyn jako válečnou zbraň se zrodil z úsilí o prolomení patové situace v zákopové válce. Nasazeny byly tři látky: chlor, brom a hořčičný plyn neboli yperit. Ačkoliv jejich použití nevedlo k vysokým ztrátám na životech, dopad této zbraně na psychiku vojáků byl značný. Plynová maska je přesvědčivým dokladem odlidštění jednotlivců v této válce.
Dne 28. června 1914 spáchal Gavrilo Princip, bosenský Srb bojující za vznik jugoslávského státu nezávislého na Rakousku, v Sarajevu atentát na následníka rakousko-uherského trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželku. Tato událost narušila již tak křehkou rovnováhu sil a uvrhla kontinent do války.
V první světové válce zahynulo podle odhadů 10 milionů vojáků a ostatky mnoha padlých se nepodařilo identifikovat. V celé Evropě se proto začaly na hřbitovech a veřejných prostranstvích stavět pomníky „neznámému vojínu“. Nesmyslné válečné krveprolití zdiskreditovalo vládnoucí třídy. Tvář Evropy zjizvené válkou se navždy změnila. Minulost nám připomínají válečné hřbitovy a místa, na nichž jsou dodnes patrné stopy po tehdejších bojích.
TOTALITA VERSUS DEMOKRACIE
V důsledku první světové války se rozpadly staré říše a vznikly nové státy. Postupně sílil vliv pacifismu a myšlenky evropské integrace.
Po celé Evropě se rozvíjely parlamentní demokracie, zatímco Sovětský svaz se stal první komunistickou diktaturou. Do roku 1939 však převážná část těchto demokracií selhala a většina Evropanů žila v autoritářských či totalitních režimech, které násilně ovládaly veřejný a soukromý život a omezovaly osobní svobody.
Nacisté se v roce 1933 chopili moci a nastolili totalitní režim, který pokládal árijské Němce za biologicky nadřazenou panskou rasu předurčenou k tomu, aby vládla Evropě. Na Židy byla svalována vina za problémy Německa a byli obviňováni ze spiknutí k ovládnutí světa.
Kult Josefa Vissarionoviče Stalina se začal prosazovat záhy poté, co se na konci 20. let zmocnil vlády nad Sovětským svazem, a vyvrcholil po sovětském vítězství ve 2. světové válce.
Na zasedání Společnosti národů konaném 7. září 1929 vyzval francouzský ministr Aristide Briand evropské země, aby jednomyslně odsoudily válku a začaly odzbrojovat. Poprvé v dějinách tak některý evropský stát z vlastní iniciativy navrhl společný postup pro celou Evropu.
Nacistický režim brutálně potlačoval své nepřátele. Kdo byl považován za bezpečnostní riziko kvůli politické opozici, občanské neposlušnosti nebo odporu, skončil v koncentračním táboře.
DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
Druhá světová válka je často popisovaná jako „totální válka“, protože stírala rozdíly mezi vojáky a civilisty. Miliony lidí se staly oběťmi masových poprav, deportací, hladovění, nucené práce, koncentračních táborů a bombardování.
Za nacistické vlády byly zavražděny miliony lidí v systematických sociálních a etnických čistkách. Genocida evropských Židů nemá z hlediska svého rozsahu a byrokratické formy v dějinách obdoby. Ve střední a východní Evropě měla tato válka obzvláště brutální charakter, neboť se zde střetly národní socialismus a stalinismus.
Německá rozpínavost a touha po ovládnutí Evropy rozpoutaly na tomto kontinentu1. září 1939 válku. Týden před tímto datem uzavřel Hitler se Stalinem smlouvu o neútočení, která obsahovala mimo jiné tajné ustanovení o rozdělení střední a východní Evropy na nacistickou a sovětskou sféru vlivu.
S přibývajícím počtem lidí pobouřených a zhnusených nacistickou tyranií a brutalitou rostl i odpor na okupovaných územích. Na různých místech měl různé formy, od rozsáhlých vojenských střetů v Řecku, Polsku, Jugoslávii a v Sovětském svazu po občanský odpor v jiných zemích.
Téměř ve všech okupovaných zemích museli Židé nosit žlutou židovskou hvězdu – označení, jež je potupným a ponižujícím způsobem vyčleňovalo ze společnosti. Odsun Židů do ghett byl důležitým krokem při přípravě šoa.
PLODY ZKÁZY
Ve druhé světové válce zemřelo podle odhadů 60 milionů lidí, z nichž téměř dvě třetiny byli civilisté. Samotná čísla však nedokážou zprostředkovat celou šíři osobních tragédií ani katastrofální dopad těchto událostí na různé skupiny lidí. Shromážděné předměty vyprávějí lidské příběhy na pozadí těchto událostí a apelují na nás, abychom uvažovali o tom, jak se lidé vyrovnávají s traumaty a ztrátami takového rozsahu.
Za Stalinova režimu se miliony lidí v Sovětském svazu staly během války i po jejím skončení obětí vnitřních deportací. V tomto dopisu psaném na březové kůře vyjadřuje deportovaný právník, který onemocněl při práci v gulagu, naději na shledání se svou rodinou. Už ji však nikdy nespatřil.
Šance válečného zajatce na přežití závisela na tom, na které straně a ve které fázi války byl zajat. Americkému Červenému kříži se podařilo připravit a dopravit více než 27 milionů balíčků, jež měly zvýšit šanci zajatců na bezpečný návrat domů.