Nepotřebné vyhodit

Výstava „Nepotřebné vyhodit“ se věnuje tématu odpadu v Evropě z historického pohledu. Je rozdělena do čtyř částí: „Na vyhození?“, „Moderní je vyhazovat“ (1800–1945), „Evropa na jedno použití“ (po r. 1945) a „(Ne)žít s odpadem“.

Na online platformě Throwaway se na téma odpadu podíváme z nadnárodní a mezioborové perspektivy. Platforma nabízí uživatelům možnost hledat, objevovat a sdílet velké množství audiovizuálních a písemných materiálů z deseti evropských muzeí.

Projekt a jeho doprovodné aktivity jsou výsledkem společné práce různých lidí a institucí, mimo jiné i těch, kdo se přímo podílejí na sběru, recyklaci a opětovném použití odpadu v Bruselu a snaží se o to, aby ho bylo co nejméně.

Vzdělávací nabídka zahrnuje semináře pro školy, interaktivní programy a kulturní akce.

Publikace dává prostor těm, bez nichž by projekt nevznikl. Jsou to kurátoři, muzejní pedagogové a vlastní tvůrci výstavy, ale i místní experti na problematiku odpadu a badatelé, kteří odpad zkoumají z pohledu historiografie, archeologie, sociologie, antropologie a umění.

Odpad má proměnlivou povahu a často nás překvapí. Proč vlastně věci vyhazujeme? Odpadky jsou cenným historickým pramenem – jsou odrazem společnosti i nás samotných.

Tuto na pohled obyčejnou láhev vykopali archeologové v táborech blízko Valle de los Caídos ve Španělsku. Obsahovala „Glefinu“, sirup používaný proti podvýživě. Má se za to, že patřila dělníkům, kteří tam pracovali na stavbě památníku na počest diktátora Francisca Franca. Přítomnost láhve vypovídá o tom, že životní podmínky dělníků a jejich rodin musely být velmi tvrdé, o čemž se dříve příliš nevědělo.

V 19. století bylo přebírání odpadků ve snaze nalézt v nich cenné suroviny běžným způsobem obživy. Dokonce i děti pracovaly jako malí hadráři, kteří sbírali textilní a jiný materiál a ten poté prodávali. Byla to nebezpečná práce, protože se dostávali do kontaktu se špinavými předměty, jež představovaly vážné zdravotní riziko. 

Devatenácté století se vyznačovalo obrovskou proměnou průmyslové kultury. Opětovné používání a přepracovávání každé věci ale bylo stále běžnou praxí. Dokonce i výkaly představovaly cenný zdroj. Tato „suchá toaleta“ byla koncipována jako alternativa ke stále oblíbenějšímu splachovacímu záchodu. Po použití se výkaly v nádobě zasypaly zeminou nebo popelem. To mělo šetřit vodu, zabránit znečištění řek a uchovat lidské výkaly pro použití jako zemědělské hnojivo.

S novými výrobními postupy ale rostlo i množství odpadu. Když se na konci století objevilo hnutí za hygienu, začal být odpad považován za cosi špinavého, čeho se musíme zbavit.

Odpadky mohou být nebezpečné

Na přelomu století se postoj k odpadu změnil. Odpadky už nebyly chápány jako užitečný zdroj, ale jako něco špinavého a škodlivého. Nakládání s komunálním odpadem se stalo ve 20. století palčivým problémem.

Hledání nových využití v dobách nouze

Dříve byli lidé zvyklí věci používat opakovaně nebo si pro své účely věci upravit. K tomuto návyku se vraceli v dobách nedostatku, jako např. za války.  Někdy tak vznikly pozoruhodné výtvory. Tuto přilbu zanechal na bojišti druhé světové války německý voják. Místní obyvatelé v Itálii ji nevyhodili, ale přivařili na ni rukojeť, aby mohla sloužit jako ohřívač do postele – malý kousek luxusu v těžkých časech.

To bylo díky masové produkci levnější a dostupnější – a tím také snáze nahraditelné. Odpad se tak stal celosvětovým problémem.

Podivovali jste se někdy nad tím, proč už věci nevydrží tak dlouho jako dříve? Některé věci se mohou rozbíjet dříve, protože to tak výrobce zamýšlel. O tom, zda plánované zastarávání skutečně existuje, se již nějakou dobu vedou diskuse.

Plasty patří k nejvážnějším environmentálním problémům dneška. Dílo ukazuje množství plastů, zavěšených na ploše, které byly nasbírány u pobřeží přírodní rezervace v Yorkshiru. Hračky, brčka či zdravotnický odpad tvoří mořský odpad, který je logickým důsledkem našeho života „na jedno použití“, jemuž jsme uvykli.

Odpad, který Evropa produkuje, je třeba někam dát, někam ho odvézt. Tímto místem je obvykle globální Jih. Umělec Takadiwa využil klávesy z vyhozených počítačových klávesnic a víčka z PET lahví a vytvořil z nich zimbabwskou vlajku. Dílo je tak kritikou postupů nakládání s odpadem v kapitalistických ekonomikách.

Klade si otázku, jak můžeme jako společnost zastavit nikdy nekončící hromadění odpadu.

V minulosti bylo běžné, že se mnoho věcí denní potřeby předávalo z generace na generaci. Zásadní význam měly opravy. Věci se používaly tak dlouho, dokud snaha zacelit novou díru, vyspravit další prasklinu nebo se ještě jednou povrtat v rozbitém přístroji dávala smysl.

Nakládání s odpadem neznamená, že se ho jednoduše zbavíme. Neustále rostoucí objem odpadu by mohlo zastavit i opakované používání věcí denní potřeby. Jestliže lze z bubnu staré pračky vyrobit domácí gril, pak může druhý život najít snad kterákoli věc – stačí být jen trochu kreativní.

Odpad je svědectvím o naší stopě na zemi

Odpad ale utváří naše prostředí i poté, co se zlikviduje. Někdy nepatrně, někdy docela významně. Toto úložiště radioaktivního odpadu ve Španělsku je dokladem toho, že pokud má být odpad řádně zpracován, musí mu společnost věnovat náležitou pozornost.

Nad tématem se nakonec sešlo celkem 52 jednotlivců a šest bruselských organizací.

Seznamte se s několika ženami a muži, kteří udržují v našem městě čistotu. Tito profesionálové, kteří se starají o čistotu veřejných prostranství, se s námi podělili o své znalosti o odpadu, ale třeba i o osobní vzpomínky.

Staré věci, které by jinak skončily na smetišti, tito lidé opravují nebo pro ně nacházejí nové užití. Nechme se jimi inspirovat. Jedná se o dobrovolníky nebo profesionály, kteří se rozhodli podělit o své zkušenosti. Pomáhají nám tak nahlížet na věci a materiály z jiného úhlu pohledu – nebo jim dokonce dát druhý život.

Nechte se inspirovat ženami a muži, kteří omezují množství odpadu, který produkují, někdy až na nulovou úroveň. Jsou to obyčejní lidé, kteří se rozhodli přispět svým osobním, individuálním dílem ke snížení celosvětové produkce odpadu.

Poznejte je blíže, přečtěte si jejich příběh nebo prozkoumejte předměty, které pro nás objevili: 

– na dočasné výstavě, kde jsou předměty vystaveny, obohacené o citáty a zvuková a obrazová svědectví.

– v článku ilustrovaném mozaikou jejich portrétů.

– v „biografii‘ předmětů zveřejněných na www.throwaway-project.eu a v publikaci.

A potkejte některé z nich osobně na akcích pořádaných v Domě evropských dějin!

Na šedesát digitalizovaných objektů vypráví svůj příběh prostřednictvím obrazu a textu a vybízí návštěvníka, aby se zamýšlel nad vším, co s nimi souvisí. Lze tyto věci prostě vyhodit jako bezcenné, nebo je lze znovu zpracovat a použít? Je to odpad, nebo zdroj? Sbírkou je možné procházet výběrem z různých hesel, jako je kreativita, každodenní život nebo životní prostředí. 

K vidění jsou i krátké filmy na téma odpadu v místních komunitách natočené v prostorách muzea nebo v jeho okolí. Ukazují, jak se s odpadem vyrovnávají lidé z různých koutů Evropy, a nabízejí všestranný pohled na to, jaký vliv má odpad na místa, kde žijeme, a co pro nás znamená v dnešní době.

Hra začíná otázkou, co vlastně rozumíme pod pojmem odpad – své definice nám nabídnou odborníci, kteří se zabývají právě zpracováním odpadu a snižováním jeho množství. Hráči se mají hlouběji zamýšlet nad vlastními názory a návyky.

Na online platformě najdete texty, fotoreportáže, živě přenášené akce a podcasty týkající se nejrůznějších aktivit na téma odpadu pořádaných po dobu trvání projektu.  Návštěvníci tak budou mít příležitost podělit se o své názory a zkušenosti s lidmi z různých koutů Evropy a dospět k hlubšímu porozumění toho, co vlastně odpad znamená.

Do přípravy projektu se zapojily muzejní instituce z různých částí Evropy a experti z různých oborů. Díky tomu se budeme moci zamýšlet nad tématem odpadu z pohledu různých disciplín. Podívejte se, kdo jsou naši partneři a odkud pocházejí.

Interaktivní prvky výstavy a on-line platforma, která byla za tímto účelem vytvořena, vybízí návštěvníky, aby se sami zapojili. K interakci s publikem přispívá i rozmanitý doprovodný program, který usnadňuje pochopení tématu výstavy. Byl koncipován tak, aby reagoval na potřebu lidí řešit otázky týkající se světa, který je obklopuje.

Součástí programu jsou prohlídky s průvodcem, semináře pro školy a kulturní a akademické akce. Návštěvníkům z Bruselu i celé Evropy nabízí možnost vybrat si z různých didaktických přístupů a perspektiv. Účastníci budou vybízeni k tomu, aby získané poznatky využili ke zpochybňování zavedených stereotypů a ke snaze ovlivňovat způsob fungování naší společnosti.

Odpad mnoho prozrazuje. Odpad se skrývá. Odpad je všude! Kdo byli a jsou ti Evropané, kteří nás nabádají k tomu, abychom změnili své zvyky a přestali produkovat tolik odpadu? Co je přivedlo k šíření osvěty o tom, co odpad znamená? Žáci a studenti se budou v rámci workshopu zamýšlet nad tím, jak se vztah Evropanů k odpadu měnil v průběhu času, od průmyslové revoluce až do dnešních dnů.

Co nás zachrání před odpadovou krizí? Převratné vědecké objevy, sankce proti porušování předpisů, hnutí proti konzumerismu nebo individuální aktivismus, který je inspirací pro ostatní? Všechno toto dohromady? Rádi bychom znali váš názor. Na konci výstavy se návštěvníků budeme ptát, jaký je jejich názor na interaktivní část týkající se čtyř postupů, které jsou v angličtině známy jako „čtyři R“: Reuse (používat znovu), Repair (opravovat), Recycle (recyklovat) a Reduce (omezovat).