Neklidné Mládí
Vyrůstali jsme v Evropě, od roku 1945 do současnosti
(KONEC VÝSTAVY 2020)
Za posledních 70 let se mladí lidé proměnili z pasivních přihlížejících ve společenskou sílu, jež píše dějiny. Výstava představuje čtyři generace mladých lidí, kteří dospívali v klíčových obdobích evropské historie: koncem 40. let, v 60. letech a v 80. letech 20. století a na počátku 21. století. Věnuje se nejzásadnějším momentům života mladých – od vzdělání a zaměstnání přes utváření identity až po hledání lásky.
Tyto zkušenosti nevyhnutelně formovala dobová politika, společnost, kultura a ekonomika. Dospívání v otevřené a svobodné společnosti se velmi liší od mládí prožitého v chudobě a pod politickým útlakem.
Mladí lidé v celé Evropě se vymezovali vůči hodnotám svých rodičů a sami sebe vnímali jako odlišnou generaci – „naši generaci“. Vytvářeli si vlastní kulturu na základě vlastních hodnot, za něž byli ochotni bojovat, a dokonce i zemřít.
Tato výstava o mladých lidech však není určena pouze jim. Všichni jsme byli mladí, a jestli je ta doba dávno pryč, jistě jsme na ni nezapomněli.
Videogalerie 1 – příběhy exponátů
Tento exponát darovala Domu Evropských dějin holandská sekce projektu AIDS Memorial Quilt.
Jeden obrázek řekne více než tisíc slov. Nizozemský voják Flip Peeters zachytil své zážitky z koloniální války proti indonéskému hnutí nezávislosti (1948–1950) v obrázcích, které kreslil do dopisů a do svého deníku. Deník byl vystaven na naší dočasné výstavě Neklidné mládí.
Juan Busquets se připojil k takzvaným „Maquis“, ozbrojeným odpůrcům Francova režimu, když mu bylo 21 let. V tomto videu líčí příběh ručně vyrobené hudební skříňky, kterou zapůjčil pro naši výstavu Neklidné mládí.
Podívejte se, jak vznikala naše výstava Neklidné mládí popisující čtyři generace mladých lidí, kteří dospívali v klíčových obdobích evropských dějin: koncem 40. let, v 60. letech a v 80. letech 20. století a na počátku 21. století.
Videogalerie 2 – příběhy exponátů
Rozhovor se soukromou sběratelkou a badatelkou Terje Toomistu
Mladí Evropané darovali předměty z akcí, na kterých protestovali proti změně klimatu, například kopii projevu Grety Thunbergové, protestní transparenty a takzvaný „oblek z igelitových sáčků“. Byly vystaveny ve zvláštní sekci spojené s naší výstavou Neklidné mládí.
Fotografie Olivie Heusslerové přibližují aktivní protesty mladých lidí v Curychu v 80. letech 20. století. Výběr z jejích snímků je vystaven v oddíle Mezi zoufalstvím a nadějí naší výstavy Neklidné mládí.
Za posledních 70 let se mladí lidé proměnili z pasivních přihlížejících ve společenskou sílu, která tvoří dějiny. Toto propagační video vás seznámí se čtyřmi oddíly výstavy.
Evropská tichá generace?
Druhá světová válka způsobila mladým lidem i jejich rodinám hluboké trauma. Ztratili své blízké, rodiny byly rozděleny a nefungovalo nic, co je zapotřebí pro běžný život. Nicméně i v tehdejší nouzi a nedostatku se mladí lidé snažili žít, jak se dalo. Svatební šaty ušité z padákového hedvábí a svatební dorty z kartónu symbolizují snahu lidí vnést do svých životů alespoň zdání stability a normálnosti
Konec války však neznamenal automaticky konec násilí a nepřinesl mír pro všechny. Ozbrojené střety a opoziční hnutí pokračovaly v mnoha zemích. Místo aby si mladí lidé užívali svobody, po které tak dlouho toužili, stávali se znovu obětí násilí a perzekuce. Do nenásilných i ozbrojených hnutí odporu se zapojovali zvláště v nově nastolených komunistických režimech východní Evropy.
Estonský partyzán Kokk šel lesem s pilou na zádech, když náhle začal útok. Jedna z kulek se odrazila od pily, takže Kokk vyvázl nezraněn. V roce 1949 byl však zajat a deportován na Sibiř, kde později zemřel
Bezprostředně po skončení války v Evropě ještě mládež nemanifestovala svou odlišnost. Postupně se však mezi mladými Evropany začaly po americkém vzoru šířit různé subkultury. Téměř ve všech zemích se objevila hnutí mladých lidí, kteří chtěli vyjádřit svou individualitu a nesouhlas s konformní společností. Teddy Boys a rockeři ve Spojeném království, blousons noirs ve Francii, teppisti v Itálii, nozem v Nizozemsku, Halbstarken v Německu, bikiniarze v Polsku, jampecok v Maďarsku, malagambisti v Rumunsku, potápky a páskové v Československu a stiljagi v Sovětském svazu.
Tento vývoj byl trnem v oku státní moci na Východě i Západě. Stále častěji byli tito mladí lidé označováni za výtržníky a mladistvé delikventy a šikanováni kvůli svému vzhledu.
Evropská mládež si přála mír a její hnutí vyjadřovala tuto touhu. K uskutečnění tohoto snu však bylo třeba spojit své síly přes hranice jednotlivých států. Mladí lidé z různých zemí byli zobrazování jako krásní a silní a se symboly míru, které vyjadřovaly jejich jednotu v boji za svobodu. V celé Evropě byly organizovány mezinárodní tábory a setkání mládeže, které měly přispět k poválečnému usmíření.
To se však změnilo s počátkem studené války. Sovětský svaz ovládl východní Evropu, izoloval ji a přerušil do té doby živé mezinárodní kontakty. Mládež se stala jednou z důležitých zbraní v propagandistické válce mezi Východem a Západem.
Revoltující generace
Hudba a móda v 60. letech 20. století
Móda odrážející společenské změny v 60. letech 20. století
Sovětský skútr Vjatka VP150
Hnědá semišová bunda, kterou nosil John Lennon (1940–1980) v roce 1963 během nahrávání alba „With the Beatles“
Mezi zoufalstvím a nadějí
Vysoká nezaměstnanost mladých lidí vedla k tomu, že řada z nich pokračovala ve studiu a usazovala se teprve v pozdějším věku. Frustrace rostla i ve východní Evropě, kde mladí neviděli v upadajících komunistických režimech pro sebe téměř žádnou perspektivu. V hudbě mladých lidí zazníval stejný refrén – „No Future“ (bez budoucnosti). Hospodářská, kulturní a politická stagnace inspirovala nové žánry a subkultury. Jedním z příkladů je punk, který kritizoval tehdejší společnost a způsob života v celé Evropě tím, že šokoval a urážel.
V letech 1980–81 propukla vlna pouličních protestů, obsazování neobývaných budov a násilných střetů s policií. Mladí lidé nebyli spokojeni se stávajícím systémem, avšak nebyli schopni najít alternativu. Ke krvavým střetům, do nichž se mladí lidé často zapojovali, vedla také nezaměstnanost a rasové a náboženské napětí.
Pro mladé lidi na Východě byl důležitý spíše mír, svoboda a lidská práva. Tato témata sehrála později zásadní úlohu v tamních reformních snahách a hnutích za nezávislost.
Na začátku 80. let minulého století se zdálo, že změny, jež slibovala sexuální revoluce, se již brzy stanou skutečností. Antikoncepce byla stále dostupnější a ženy získaly větší kontrolu nad rozhodnutími o vlastním těle. Mladí Evropané zahajovali pohlavní život dříve a bez sňatku. Nejen mladí muži, ale i mladé ženy v rostoucí míře akceptovali příležitostný sex. Homosexualita se stala viditelnější. Sexuální vztahy byly považovány za neproblematické. Postoje k sexualitě a životy mladých lidí se však radikálně změnily, jakmile se objevil AIDS.
Yuppies – odvozeno z young urban professional people – byli těmi, kdo skutečně těžili z hospodářského vzestupu v 80. letech minulého století. Svůj úspěch dávali najevo ve všech oblastech svého života. Typickým výrazem této subkultury, jejího kosmopolitismu a intenzivního vizuálního vnímání byly hypervizuální komerční videoklipy. Jak postupně rostla životní úroveň a bylo překonáno politické rozdělení Evropy, získávala mládež nové příležitosti cestovat za vzděláním a za prací. Na začátku 90. let minulého století se tak objevuje obraz mládeže jako kosmopolitní a otevřené vnějšímu světu.
Generace Já?
První dekáda 21. století oddíl #Protests
Nabíječka na mobil Biootech