Back to top

Fake for Real

Dějiny padělků a podvrhů

(ŘÍJEN 2020 - ŘÍJEN 2021)

Setkáme-li se v každodenní rutině s čímsi senzačním, velkolepým a nadpřirozeným, stěží tomu odoláme. Uniknout z šedi každodenního života je přece tak lákavé! Hra klamu je však zábavná, jen když ji hrajeme z vlastní vůle. Oklame-li nás někdo bez našeho vědomí a pro svůj vlastní prospěch, ocitáme se v mnoha ohledech na straně poražených – přicházíme o peníze, důvěryhodnost, integritu nebo dokonce o vlastní existenci.

Problém dezinformací existuje od nepaměti, i když jejich současné množství nemá v dějinách obdoby. Historie je plná nesčetných příkladů, kdy se něco falešného vydávalo za pravé. Vzpomeňme si třeba na trojského koně, mytologický archetyp podvodu. Stejným názvem se dnes označuje určitý typ škodlivého softwaru, a tak se antické dějiny symbolicky spojují s velmi současnými problémy světa, jemuž dominuje internet.

Z poučení z minulosti lze sestavit plán naší cesty: umožní nám bloudit podle libosti ve světě představivosti a výmyslů, a zároveň poskytne možnost z takového světa odejít, jakmile budeme připraveni se vrátit do reality.

JEDNI VLÁDNOU A DRUZÍ SE MODLÍ

Co dává moci legitimitu? Od nepaměti politické a náboženské kruhy vzájemně podporovaly své nároky na moc a legitimitu. Římští císaři se stávali bohy; papežové měli světskou moc; přítomnost svatých ostatků zvyšovala prestiž posvátných míst. Císař bez poskvrny, dokonalá papežská správa, fyzická přítomnost mocného světce – to všechno zní příliš dobře, než aby to mohla být pravda. Naštěstí nejsme odkázáni jen na to, co se o minulosti dozvídáme ze zkreslených záznamů. Díky mnoha odvážným zvědavcům se podařilo odhalit, jak to bylo doopravdy.

POROZUMĚNÍ SVĚTU

Vynález knihtisku zahájil novou éru, v níž se informace staly dostupnými v nebývalém měřítku. Avšak je-li informací víc, ještě to neznamená, že jim můžeme věřit. Ti, kdo usilovali o slávu a bohatství, rádi zprostředkovávali publiku dychtícímu po nejnovějších objevech nepravdivé informace. Úmyslné podvrhy najdeme i v dějinách samotné vědy. To, že vám mohou dokázat, že nemáte pravdu, však není vadou vědecké metody. Je to naopak její podstatnou vlastností, která ji odlišuje od jiných systémů, jimiž se snažíme porozumět světu kolem sebe.

SJEDNOTIT A ROZDĚLIT

Padělky a podvrhy hrály v 18. a 19. století významnou úlohu při formování etnických a národních identit. V celé Evropě vznikaly „vlastenecké“ padělky, které byly spolu se skutečnými historickými objevy vzpruhou pro národní hnutí. Při vzniku moderních národů sehrály důležitou úlohu nejen společné dějiny, ale také boj proti společným nepřátelům. Podvržené dokumenty, konspirační teorie a justiční omyly byly používány k vytváření obětních beránků, na které byla svalována vina za nedostatky tehdejší společnosti. To mělo dlouhodobě ničivé následky.

VÁLKA A KLAM

Jeden citát neznámého původu říká, že „pravda“ je „první obětí války“. Je jisté, že za války se mnozí  uchylují ke lžím a podvodům. Během druhé světové války se celá Evropa stala bitevním polem, a rozhodnutí, komu důvěřovat, mělo dalekosáhlé důsledky. Trvalo desítky let, než se podařilo odhalit fakta o zločinech, které se totalitní režimy pokoušely zakrýt nebo bagatelizovat.

JAK ZBOHATNOUT PODVRHEM

V průběhu dějin byl jedním z hlavních důvodů výroby padělků zisk. Kvůli finančnímu zisku jsou padělána umělecká díla, luxusní výrobky, zboží každodenní spotřeby i měna. Padělání toho, po čem lidé nejvíce touží, ať už je to obraz starého nizozemského mistra nebo taška Louis Vuitton, se stalo klíčovým prvkem globalizované konzumní společnosti, ve které žijeme. Padělky však slouží také k odhalení naší neukojitelné touhy mít „víc, levnější a novější“, jak dokládá experiment a dokument „Český sen“.

ÉRA POSTPRAVDY?

Pojem „společnost v éře postpravdy“ označuje kulturu, v níž je veřejné mínění vytvářeno spíše emocemi a osobní vírou než fakty. „Falešné zprávy“ jsou často považovány za její nejviditelnější příznak.

Falešné zprávy se však neomezují na žádnou konkrétní dobu. Specifičnost současné situace spočívá v tom, že moderní komunikační prostředky, zejména internet, umožňují jejich rychlé šíření a sdílení v globálním měřítku. V konfrontaci s množstvím informací vycházejících z nesčetných zdrojů je často obtížné určit, co je pravda a zda je zdroj spolehlivý.

Naštěstí máme nástroje, jak se těmto problémům postavit: jedním z nich je kritická mysl, která nedá na první dojmy, uvědomuje si vlastní předsudky a snaží se vždy určit, do jaké míry můžeme věřit zdroji informací. Pomáhá nám tak odlišit skutečnost od fikce a najít správnou cestu v labyrintu světa.